Pověstník

Silák Bivoj

Odvaha jednoho muže proti běsnící přírodě. Příběh o síle, která se nezastavila před ničím, a o odměně, která čekala na hrdinu na vyšehradském dvoře. Poznejte muže, který se nebál kance a získal si úctu celého národa. Listujte vpravo a vstupte do děje legendy.

Děs na Kavčí hoře

V dobách kněžny Libuše se v roklinách pod Kavčí horou usídlil obrovský divoký kanec. Nebylo to obyčejné zvíře – byl velký jako vůl, měl kůži tvrdou jako kůra dubu a kly, které dokázaly rozpárat i brnění. Vesničané se báli vycházet na svá pole.

Mladý vladyka

Mezi lidmi žil mladý vladyka Bivoj. Od dětství vynikal svou neuvěřitelnou silou. Tradovalo se, že dokázal zastavit rozjetý vůz nebo holýma rukama ohýbat podkovy. Ale byla to především jeho chladná hlava a srdce, které nikdy neznalo strach.

Souboj v houštině

Bivoj se rozhodl, že trápení lidu ukončí. Vystopoval zvíře až do jeho doupěte. Když kanec zaútočil, Bivoj neuskočil. V osudovém okamžiku bleskově sevřel kance za jeho obrovské uši a vlastní vahou ho přitlačil k zemi, až mu kosti zapraskaly.

Nadlidský výkon

Zvíře se zmítalo, ale Bivojovo sevření nepovolilo. Udělal něco, co nikdo nečekal. S vypětím všech svalů si funícího kance vyhodil na svá široká ramena. S touto živou náloží, vážící několik metráků, se vydal na dlouhou cestu k branám Vyšehradu.

Cesta k Vyšehradu

Lidé, které Bivoj cestou potkával, nevěřícně zírali na hrdinu, z něhož tekl pot proudem, ale jehož krok zůstával pevný. Když dorazil k branám, stráže zůstaly stát jako zkamenělé. Nikdo v historii neviděl člověka, který nese svůj osud na zádech.

Před tváří kněžny

Kněžna Libuše právě odpočívala na nádvoří. Bivoj dokráčel až k ní a shodil kance k jejím nohám. Zvíře bylo tak vyčerpané, že se sotva hýbalo. Bivoj pak vytáhl tesák a jedinou ranou ukončil život netvora, který tak dlouho terorizoval celý kraj.

Odměna hrdinovi

Celé nádvoří propuklo v jásot. Libuše darovala Bivojovi drahocenný pás, symbol rytířské cti. Ale největší odměna přišla od sestry Kazi. Ta, okouzlena silou mladého vladyky, mu podala ruku a brzy se slavila svatba, o které se mluvilo v celých Čechách.

Nesmrtelná síla

Bivoj a Kazi spolu žili šťastně na hradě Kazíně. Příběh o jeho činu se předával z otce na syna jako důkaz, že lidská vůle dokáže překonat i příšery. Bivoj se stal symbolem české síly a vzorem pro všechny, kteří věří, že se zlu nemá ustupovat.